Definice svobody v dnešním světě

Slýchávám často, že v dnešní době máme svobodu a můžeme si v podstatě dělat, co chceme. Nemusíme chodit do práce, nemusíme platit daně, nemusíme jíst jídlo z obchodu atd. Tohle všechno je pravda, minimálně v teorii. Problém je, že všechny tyto věci vyžadují zdroje, které si ale nejde v dnešní době rozumně opatřit.

Je to stejně svobodná volba jako za totality, kdy jste buď mohli být svobodně chudí, nebo jste udávali a měli normální život. Znovu, teoreticky, máme svobodu volby, ale prakticky si nikdo nevybere jinak, jelikož by to efektivně znamenalo odloučení od společnosti. V dnešní době je běžné pracovat, tj. dělat úzce zaměřenou činnost, ze které dostáváme celou obživu. Jde sice žít i bez práce, k tomu ale člověk potřebuje mít vlastní dům, pozemek apod., které ale nedostane, musí si je odpracovat, pokud je nezdědí apod., a to obvykle tak, že je bez dluhů až v 40-50 letech. Svoboda v dnešním pojetí spíš znamená, že člověk obětuje sám sebe proto, aby mohl sám se sebou žít. To není svoboda, to je manipulace a vyhrožování. Ideální svoboda by měla zahrnovat opravdu svobodnou volbu, kdy si člověk může vybrat to či ono bez vedlejších účinků, nejsme ale v ideálním světě.

To ale neznamená, že se k ní nemůžeme přiblížit. K tomu ale musíme postavit svobodu nad ostatní věci jako zisk atd.

Tohle jsem napsala 7.9.2024, a od té doby jsem se podstatně víc věcí přiučila. Pořád souhlasím s tím, že opravdová svoboda by měla zahrnovat opravdu svobodnou volbu. Je ale důležité si uvědomit, že je velmi ošemetné definovat, kdy je opravdová svoboda opravdová, jde spíš o názor. Myslím si, že jsem „opravdovou svobodou“ myslela, že bychom se jako společnost měli dostat do fáze, kde si každý může vybrat, jaký život chce, bez ohledu na náklady. To ale, minimálně teď a v blízké budoucnosti, není možné. Vždy budou lidé, kterým se realita zrovna trefila do vkusu, a kterým zase ne. Pokud je nějaká věc drahá, nemůžeme ji mít všichni. Neznamená to ale, že ji teď vezmeme ostatním, aby ji neměl nikdo, a tím pádem nebylo možné ji zahrnout pod problém „opravdové svobody“.

Dnes bych pod „opravdovou svobodu“ zahrnula možnost si s tím, co člověk vlastní, dělat cokoliv, co uzná za vhodné, a aby mu v tom nikdo nebránil, pokud to zároveň neporušuje jeho práva. Tím se eliminuje nutkání brát ostatním, aby měli všichni „stejnou, opravdovou svobodu“. Někteří by sice mohli říct, že tak může člověk jednat v dnešní době, to ale není pravda. V dnešní době nemůžou lidi svobodně rozhodovat o tom, co budou podporovat, protože musí platit daně. Nemůžou si s druhým domluvit to, co chtějí, ale jen to, co jim zákon dovoluje. A v tom vidím problém.